Bílá neoklasická kuchyně, fotografie a typické znaky
Neoklasicismus je moderní pojetí klasického stylu. Zachovává eleganci a noblesu klasiky, ale obejde se bez zbytečné okázalosti. Bílá kuchyně v neoklasickém stylu hledá rovnováhu mezi tradičními tvary a moderními materiály, mezi zdobností a funkčností.
Jak se neoklasicismus liší od klasiky
Klasická kuchyně znamená frézovaná dvířka, masivní římsy, patinu a bohaté zdobení. Neoklasicismus pracuje se stejnými tvary, ale zjednodušuje je: lehčí vzor frézování, méně ozdobných detailů a čistší linie. Díky tomu se dá neoklasická kuchyně přirozeně skloubit s moderními spotřebiči a nároky každodenního provozu.
Typické znaky neoklasické kuchyně
- dvířka s jemným frézováním nebo kazetovou výplní bez přemíry zdobení;
- úchytky klasického tvaru, tedy madla nebo knoflíky ve zlaté, niklové či černé barvě;
- pracovní deska z křemene nebo keramiky v dekoru mramoru;
- obklad za linkou z velkoformátových dlaždic nebo obkladaček „metro“;
- římsa po horním obvodu, střídmá a bez přehnané štukatury.
Neoklasicismus pro velké i malé kuchyně
Neoklasická kuchyně vypadá dobře na velké ploše i v kompaktní místnosti. Do malých kuchyní se volí jednodušší vzor dvířek a vynechávají se masivní římsy, zůstane jen lehká horní lišta. Výsledkem je ušlechtilý styl bez pocitu přeplněnosti.
Barvy a materiály v neoklasicismu
Bílá v neoklasicismu jen málokdy působí sterilně chladně. Častěji se volí měkké odstíny, teplá bílá, smetanová nebo světle perlová. Lépe vynikne reliéf dvířek: na zářivě bílé jsou stíny frézování skoro neviditelné, kdežto na teplém odstínu působí jemně a plasticky.
Jako druhá barva v neoklasické kuchyni dobře fungují tlumené tóny, šalvějová, šedomodrá, grafitová nebo tmavě modrá. Lze ji použít na ostrůvek, spodní řadu skříněk nebo jen na prosklenou vitrínu. Kuchyně tak získá akcent, ale zachová si klid a noblesu.
Materiály je dobré vybírat z jedné „rodiny“. Pokud je pracovní deska z křemene v dekoru mramoru s jemným šedým žilkováním, obklad za linkou může tento vzor opakovat, nebo být jednobarevný a světlý. Dva různé mramorové vzory v jedné kuchyni obvykle působí neklidně.
Světlo a kování
Neoklasicismus miluje symetrii a osvětlení ji má podporovat. Nad ostrůvek nebo jídelní stůl se umísťují dvě stejná závěsná svítidla nebo jeden lustr přesně v ose. Do proskleněných vitrín lze zabudovat vnitřní osvětlení, a nádobí za sklem pak vypadá jako sbírka.
Úchytky hrají v neoklasicismu výraznou roli. Mosazná, bronzová nebo matně černá madla by měla mít stejný odstín jako baterie a kovové detaily svítidel. Mix různých kovů naruší dojem promyšlenosti i u velmi pěkné kuchyně.
Je dobré myslet i na spotřebiče. Vestavná lednice a myčka za dvířky zachovají celistvost linky. Trouba se často umísťuje do vysoké skříně do výšky očí, což je pohodlnější a spotřebič vypadá úhledněji než pod varnou deskou.
Chyby při volbě neoklasického stylu
Nejčastěji se neoklasicismus plete s klasikou a přidává se příliš mnoho dekoru, masivní pilastry, vyřezávané konzoly nebo složité římsy. Kuchyně tím ztratí lehkost. Bílá neoklasická kuchyně vyžaduje střídmost, takže každý ozdobný detail musí mít své místo i důvod.
Opačnou chybou je přílišné zjednodušení, kdy z klasických tvarů zůstanou jen madla na hladkých dvířkách. Bez jemného frézování nebo kazety se styl změní v obyčejnou moderní kuchyni. Rovnováhu najdete nejlépe tak, že porovnáte několik variant dvířek na vzorcích.
Pokud jde o údržbu, reliéfní povrchy otírejte měkkým hadříkem a věnujte pozornost rohům frézování, kovové úchytky pak čistěte bez abraziv, aby se nepoškodila jejich povrchová úprava.
Jídelní kout si v neoklasicismu zaslouží zvláštní pozornost. Židle s čalouněným sedákem a prohnutým opěradlem a jídelní stůl na soustružených nohách nebo na jedné masivní noze doplní linku a nepůsobí staromódně. Látku na čalounění raději zvolte praktickou, s vodoodpudivou úpravou, protože skvrnám od jídla se u kuchyně skoro nedá vyhnout.
Podobné články
Témata na blogu
