Pravidlo tří v interiéru
Autorka: OLENA ELER
Osvědčený trik, který ve svých projektech často používá Emily Henderson:
Na každém povrchu – ať je to krbová římsa, konzolový stolek, konferenční stolek nebo komoda – by měly být tři věci:
- Něco svislého.
- Něco vodorovného.
- Něco sochařského, co spojí obě předchozí.
Pravidlo tří ve skutečnosti používá spousta zkušených designérů a dekoratérů, aby interiér působil harmoničtěji. Proč právě „tři“? Kompozici z lichého počtu předmětů (nebo skupin předmětů) vnímáme jako vyváženou, přirozenou a přitažlivou. Důležité je ale vybrat předměty tak, aby se lišily velikostí, barvou a tvarem. Tak se vyhneme jednotvárnosti a oko dostane pestrost.
Pravidlo tří v různých místnostech
Princip „svislé + vodorovné + sochařské“ je univerzální, ale v každé místnosti funguje trochu jinak.
Obývací pokoj
Tady je pro trojice nejvíc „scén“ – krbová římsa, konzole za pohovkou, konferenční stolek, otevřené police knihovny. Klasická kombinace na stolek je stoh knih (vodorovná linie), váza s větvemi (svislá linie) a drobná sochařská věc, třeba šperkovnice nebo svícen. Na policích střídejte trojice s prázdnými místy – vzduch v kompozici je stejně důležitý jako předměty samotné.
Ložnice
V ložnici pravidlo tří zachrání noční stolky i komodu. Na nočním stolku stačí lampa, kniha a malá váza nebo fotka v rámečku. Na komodě funguje stejné schéma ve větším měřítku – zrcadlo nebo obraz na stěně udává svislou linii, podnos s parfémy vodorovnou a spojí je váza či dekorativní figurka. Hlavní je střídmost. Ložnice nemá ráda vizuální šum, takže trojice by tu měly být barevně klidné.
Kuchyně
I na pracovní desce se najde místo pro kompozici – dřevěné prkénko opřené o zástěru (svislá linie), hrnek nebo cukřenka (sochařský tvar) a nízká mísa s ovocem (vodorovná linie). Otevřená police se třemi předměty různé výšky, například dózou, talířem na stojánku a malou rostlinou, vypadá upraveně a přitom zůstává funkční.
Časté chyby při skládání kompozice
Pravidlo tří je jednoduché, ale skrývá několik pastí, do kterých spadne skoro každý začátečník.
- Všude symetrie. Zrcadlové dvojice „svícen – váza – svícen“ se hodí snad jen do klasických interiérů, a i tam s mírou. Když je každá police v bytě symetrická, interiér je předvídatelný a nudný. Živá kompozice je vždycky trochu „posunutá“, asymetrie vytváří pohyb, na kterém oko rádo spočine.
- Stejně velké předměty. Tři vázy stejné výšky nejsou trojice, ale řada vojáků. Aby kompozice fungovala, předměty se musí lišit – jeden vysoký, jeden střední, jeden nízký. Rozdíl ve velikosti vytvoří trojúhelníkovou siluetu, kterou naše oko čte jako harmonii.
- Přeplácanost. Když je na jednom povrchu pět trojic, už to není kompozice, ale sklad. Kolem každé skupiny nechte volný prostor, právě díky němu jsou předměty vidět. Váháte? Jeden předmět odeberte. Skoro vždycky to pak vypadá lépe.
A poslední rada – když kompozici složíte, poodstupte o pár kroků a podívejte se na ni z dálky, nebo ještě lépe si ji vyfoťte. Fotoaparát nemilosrdně ukáže, co přebývá i co chybí.
Přečtěte si také
Témata na blogu
