Jak hrát šachy – průvodce pro začátečníky

Šachy vznikly zhruba před půldruhým tisíciletím a dodnes patří k nejznámějším hrám na světě.

Kdysi posouvali figury po kostkované desce mudrci na Východě, později se v Evropě pořádaly prestižní uzavřené turnaje a dnes chodí děti po celém světě do šachových kroužků, zatímco jejich rodiče sledují filmy o slavných velmistrech. V tomto článku si vysvětlíme, jak se vyznat v pravidlech a principech hry, kde můžete pilovat své dovednosti a proč se se šachy vůbec vyplatí seznámit.

Proč hrát šachy

Součást kultury a umění. Klasické šachy v dnešní podobě existují od 15. století a jejich první verze byly známé už o tisíc let dříve. Za tu dobu se hra stala možná vůbec nejznámější na světě a ovlivnila kulturu mnoha národů a generací – od starých hádanek o zrnkách na šachovnici až po obdoby šachů ve fantasy a sci-fi románech.

Šachy časem neztratily na aktuálnosti. Naopak, v posledních letech o ně zájem jen roste. Seriál „Dámský gambit“ patří k největším hitům Netflixu, nejlepší šachista světa Magnus Carlsen je populární jako hollywoodská hvězda a šachová sociální síť hlásí přes 100 milionů uživatelů.

Vědecký přístup. Kromě umění a sportu mají šachy své místo i ve vědě. Některé šachové úlohy se objevují ve školní matematice, jiné zaměstnávají vědce po celém světě celé roky. Šachy navíc fakticky stály u zrodu výzkumu umělé inteligence: od poloviny 20. století se pracovalo na počítači, který by dokázal porazit člověka.

Dostupnost. I když jsou šachy složitá a komplexní hra, začít může každý. Šachové kroužky a kluby pro všechny věkové kategorie najdete téměř v každém městě a základní pravidla se naučíte rychle.

Pro hru na profesionální úrovni jsou samozřejmě potřeba roky tréninku a praxe. Pomohou vám s tím četné online služby, kde můžete kdykoli a kdekoli hrát proti jiným hráčům nebo proti počítači.

Komunikace. Šachy jsou univerzální jazyk, který spojuje hráče po celém světě bez ohledu na pohlaví, věk a názory. Já jsem se ke hře dostala v pěti letech díky babičce, učitelce matematiky a fyziky. Do šachů jsem se tehdy prostě zamilovala. Nejvíc mě nadchlo, že jako dítě můžu s dospělými nejen hrát jako rovný s rovným, ale dokonce je i porážet.

Základní pravidla a cíl šachové partie

Klasické šachy hrají dvě strany – bílý a černý. Některé partie se hrají v týmech a rozhodnutí se dělají společně, nejčastěji však proti sobě stojí dva soupeři tváří v tvář. Cílem hry je dát mat, tedy napadnout soupeřova krále tak, aby se nemohl ubránit.

Jaké jsou šachové figury a jak táhnou

Šachové figury jsou hlavními „aktéry“ hry. Soupeři je střídavě posouvají po šachovnici a mohou jimi brát figury protivníka – stačí vstoupit na pole, které obsazuje soupeřova figura. Každá strana má navíc jednoho krále a toho je třeba chránit, zatímco se sami snažíte dát mat tomu soupeřovu.

Na začátku partie má každá strana osm pěšců a osm figur: krále, dámu a po dvou jezdcích, střelcích a věžích. Každá figura se po šachovnici pohybuje podle vlastních pravidel.

Pěšec

Poznáte ho snadno: na šachovnici je nejmenší, ale zato je jich nejvíc. A také je to nejslabší kámen ve hře. Pěšec táhne vždy jen o jedno pole dopředu, ale figuru stojící přímo před sebou vzít nemůže – bere pouze šikmo dopředu o jedno pole.

Všechny možné tahy:

Jak bere:

Věž

Figura svým tvarem připomíná hradní věž se zubatým cimbuřím na vrcholu.

Věž se pohybuje po přímkách – svisle i vodorovně – o libovolný počet polí. Jen pokud jí v cestě nestojí jiné figury: „přeskakovat“ je nemůže, může je pouze vzít a postavit se na jejich místo.

Všechny možné tahy:

Jak bere:

Střelec

V češtině se této figuře říká střelec, v angličtině však nese jméno bishop (biskup) a ve francouzštině fou (blázen, šašek). Střelce poznáte podle vrcholku, který připomíná kopuli nebo biskupskou mitru.

Princip tahu je podobný jako u věže, jen místo přímek se střelec pohybuje po diagonálách. Na začátku hry stojí dva střelci jedné barvy na polích různých barev a kvůli způsobu tahu se celou partii pohybují jen po polích jedné barvy. Proto se jim někdy říká „bělopolný“ a „černopolný“.

Všechny možné tahy:

Jak bere:

Jezdec

Nejsnáze rozpoznatelná figura na šachovnici, zobrazuje se jako koňská hlava. Hovorově se jí proto často říká „kůň“ nebo „koník“, v angličtině je to knight, tedy rytíř.

Oficiální pravidla říkají, že jezdec může táhnout na jedno z nejbližších polí, které ale neleží na stejné svislici, vodorovné řadě ani diagonále jako on. Zní to složitě – stačí si zapamatovat, že jezdec táhne do písmene L: o dvě pole svisle a jedno vodorovně, nebo o dvě vodorovně a jedno svisle.

Přitom nezáleží na tom, zda mu někdo stojí v cestě: jezdec umí „přeskakovat“ vlastní i soupeřovy figury. Brát může jen ty figury, které stojí na polích, kam může táhnout.

Všechny možné tahy:

Jak bere:

Dáma

V mnoha zemích se tato figura spojuje s ženskou postavou: v angličtině je to queen, ve španělštině dama a v češtině dáma. Někdy se jí také nepřesně říká „královna“. Dámu poznáte podle velikosti – vyšší je jen král – a podle korunky na vrcholu.

Dáma je nejsilnější figura ve hře. Spojuje schopnosti věže a střelce: může se pohybovat o libovolný počet polí po přímkách svisle, vodorovně i po diagonále. Soupeřovy figury bere stejně, jako táhne.

Všechny možné tahy:

Jak bere:

Král

Téměř všude se jmenuje stejně a dokonce i samotné slovo „šach“ v názvu hry pochází z titulu perského panovníka. Krále na šachovnici poznáte snadno: bývá to nejvyšší figura s křížkem na vrcholu.

Král je hlavní figurou hry, ale poměrně slabou. Může táhnout libovolným směrem, ale vždy jen o jedno pole. Nesmí přitom vstoupit na pole napadené soupeřovou figurou – takový tah pravidla zakazují. Soupeřovy figury bere stejně, jako táhne, k útoku se ale používá málokdy: riziko prohry partie je příliš vysoké.

Všechny možné tahy:

Jak bere:

Pravidla rozestavení figur na šachovnici

Hraje se na čtvercové desce s 64 stejnými poli, osm podél každé strany. Vodorovné řady jsou označeny čísly od 1 do 8, svislé sloupce latinskými písmeny od a do h. Každé pole tak má své označení: a1, b5, f2 a podobně. Pro přehlednost jsou pole střídavě bílá a černá, na pravidla to ale nemá vliv.

Natočení šachovnice. Podle pravidel musí šachovnice ležet tak, aby každý hráč měl v pravém dolním rohu bílé pole. Bílé figury se vždy staví na první a druhou řadu, černé na sedmou a osmou. Hráči s bílými je tedy nejblíž řada a1 až h1 a jeho soupeři řada a8 až h8.

Označení polí na šachovnici:

Volba barev. První tah ve hře má vždy hráč s bílými figurami. Dává mu to malou výhodu, a proto se na velkých turnajích obvykle hraje více partií se střídáním barev a o tom, kdo začíná, rozhoduje řád turnaje. V amatérských partiích lze barvy určit losem nebo dohodou.

Postavení figur. Před začátkem hry stojí figury vždy stejně a zabírají dvě řady nejblíže hráčům. Zapamatovat si výchozí postavení není těžké:

1. Druhou a sedmou řadu celou obsazují pěšci – bílí a černí.
2. V rozích šachovnice stojí vždy věže, bílé na a1 a h1, černé na a8 a h8.
3. Vedle věží směrem ke středu stojí jezdci. Na začátku hry má každý jezdec dva možné tahy, jeden z nich přímo k okraji šachovnice.
4. Ještě blíž ke středu stojí střelci. Tyto figury se cítí mnohem lépe uprostřed šachovnice.
5. Dvě prostřední pole řady obsazují dáma a král. Dáma přitom vždy stojí na poli své barvy – bílá na bílém, černá na černém.

Postavení figur před začátkem hry:

Zvláštní tahy v šachu

Kromě běžných tahů pěšců a figur znají šachy několik zvláštních pravidel. Hned tři z nich se týkají pěšců.

„Dvojkrok“. Z výchozího postavení může pěšec postoupit buď o jedno, nebo rovnou o dvě pole dopředu – podle volby hráče. Je to jediný případ, kdy pěšec může táhnout jinak než obvykle.

Braní mimochodem. Pokud pěšec postoupí z výchozího postavení o dvě pole a ocitne se vedle soupeřova pěšce na stejné řadě, soupeřův pěšec ho může vzít. Nepostaví se přitom na pole vedle sebe, ale za vzatého pěšce, protože táhne šikmo dopředu.

Braní mimochodem lze provést jen v tahu bezprostředně následujícím po dvojkroku. Pokud hráč zvolí jiný tah, později už pěšce z téže pozice vzít nemůže.

Proměna pěšce. Když pěšec dojde na opačný okraj šachovnice, promění se v jezdce, střelce, věž nebo dámu – podle volby hráče. Počet figur ve hře přitom není omezen, takže teoreticky může být na šachovnici najednou až devět dam jedné barvy.

Rošáda. Zvláštní tah existuje i pro dvojici věž a král a nazývá se rošáda. Spočívá v tom, že král se posune o dvě pole směrem k věži a věž ho „přeskočí“ a postaví se na pole hned vedle něj z druhé strany.

Velká rošáda černých:

Malá rošáda bílých:

Podmínky rošády:

1. Král i věž stojí ve výchozím postavení.
2. Král ani věž do okamžiku rošády netáhli.
3. Mezi králem a věží nestojí žádné jiné figury.
4. Král v okamžiku rošády není v šachu.
5. Král se rošádou nedostane na pole napadené soupeřem a nepřechází přes takové pole.

Kdy rošádu provést nelze:

1. Mezi králem a věží stojí figura. Možná je jen malá rošáda.
   

   

2. Král by „přeskočil“ pole napadené soupeřovou figurou.
   

   

3. Král nebo věž už před rošádou táhli.
   

   

4. Král by se dostal do šachu.
   

   

Relativní síla šachových figur

Každá figura má jiné možnosti a zvláštnosti, a proto má i jinou hodnotu. Jde o orientační ukazatel, který neovlivňuje pravidla, ale pomáhá lépe se ve hře zorientovat. Síla figur se měří v pěšcích – nejslabších „aktérech“ hry.

Hodnota jezdce. Jezdec má hodnotu přibližně tří pěšců. To je srovnatelné se střelcem, každá z figur má ale své přednosti. Například jen jezdec může napadnout jinou figuru – kromě soupeřova jezdce – bez hrozby odvetného braní. Tahy jezdcem se také hůř propočítávají dopředu. Když je soupeř v časové tísni, tedy mu dochází čas, mají jezdci na šachovnici ještě větší cenu.

Hodnota střelce. Střelec se zhruba rovná jezdci, tedy třem pěšcům. Jeho síla je omezena tím, že se každý střelec pohybuje jen po polovině šachovnice: černopolný po černých polích, bělopolný po bílých. Ve střední hře a v koncovce se ale dvojice střelců obvykle cení víc než dvojice jezdců. Tato výhoda má dokonce vlastní název – „výhoda dvou střelců“.

Hodnota věže. Věž má hodnotu asi pěti pěšců. Dokáže ovládat celou řadu nebo sloupec a účastní se rošády. Silou a všestranností ji předčí jen dáma, dvě věže se přitom cení víc než jedna dáma.

Hodnota dámy. Nejsilnější figura na šachovnici má hodnotu asi devíti pěšců, tedy tří jezdců nebo střelců, ale o něco méně než dvě věže. Celý potenciál dámy se ukáže ve střední hře a v koncovce, kdy je na šachovnici víc místa a soupeřovy figury ji už tolik neohrožují.

Hodnota krále. Sílu krále je těžké vyčíslit: celá hra se točí kolem něj a jeho ztráta znamená prohru – v tomto smyslu je král k nezaplacení. Na druhou stranu v koncovce, kdy je na šachovnici méně hrozeb, může král přejít z obrany do útoku. Podle jeho schopností se jeho bojová síla odhaduje na 3-4 pěšce.

Výměny. Šachisté často obětují cennou figuru, aby v dalším tahu vzali figuru soupeře. Tomu se říká výměna. Podle síly figur mohou být výměny výhodné, nevýhodné nebo rovnocenné.

Pokud jeden hráč vezme soupeřovu věž střelcem a dá tím svou figuru v sázku, je pro něj tato výměna výhodná: relativní hodnota věže je pět pěšců, střelce tři pěšci. Pro soupeře je stejná výměna nevýhodná, protože v orientačních bodech prodělal.

Za rovnocennou se považuje výměna figur stejné hodnoty. Například věž za věž nebo jezdec za střelce. Ve skutečnosti i takové výměny mohou být pro jednoho z hráčů výhodnější, je to ale méně zřejmé a záleží na fázi hry a celkové situaci na šachovnici.

Šach, mat a remíza

Veškeré pohyby figur po šachovnici slouží jedinému cíli: dát soupeřovu králi mat, tedy obklíčit ho vlastními figurami tak, aby nemohl uniknout z útoku.

Šach. Prvním krokem k matu je šach, tedy útok na krále. Šach vzniká, když figura hráče přímo napadá soupeřova krále. Soupeř se musí v následujícím tahu před šachem ubránit – nechat krále v šachu je zakázáno.

V šachu rozlišujeme několik zvláštních druhů šachu, které vznikají za určitých podmínek:

1. Dvojšach. Králi v tomto případě hrozí současně dvě soupeřovy figury nebo pěšci.
2. Křížový šach. Vzniká jako odpověď na soupeřův šach, když se hráč nejen ubrání, ale zároveň sám dá šach soupeřovu králi.
3. Odtažný šach. Králi v tomto případě nehrozí figura, která v daném tahu táhla, ale ta, které předtím zakrývala cestu.
4. Věčný šach. Situace, kdy jeden hráč dá šach, druhý z něj uteče, ale první hned dá další šach – a tak to může pokračovat donekonečna.

Obrana proti šachu. Hráč, který dostal šach, musí svého krále ochránit. Podle pravidel nesmí nechat krále na napadeném poli ani ho postavit na jiné napadené pole: znamenalo by to porušení pravidel. Proti šachu existují tři základní obrany:

1. Ustoupit králem na sousední pole, které není napadené. Král přitom může vzít soupeřovu figuru nebo pěšce, nemůže ale vstoupit na pole obsazené vlastními kameny. Důležité: z šachu nelze uniknout rošádou.
2. Zakrýt krále jinou figurou nebo pěšcem, postaveným do cesty útočící figuře. Nefunguje při dvojšachu nebo šachu jezdcem.
3. Vzít útočící figuru jinou figurou nebo pěšcem. Ani tento způsob nefunguje při dvojšachu.

Příklad obrany proti šachu:

Mat. Někdy proti šachu žádná obrana neexistuje: král nemůže uniknout a ostatní figury ani pěšci ho nemohou zakrýt ani vzít útočící figuru. To je mat – hráč, který ho dal, partii vyhrává.

Maty nemají zvláštní klasifikaci, ale některé konkrétní situace na šachovnici mají svá jména: od „bláznova matu“, který si lze nešťastně přivodit už ve druhém tahu, až po maty pojmenované po slavných šachistech nebo historických partiích.

Příklad matu černému králi:

Remíza. V šachu je možný i nerozhodný výsledek a na nejvyšší úrovni tak končí většina partií. Zkušení velmistři se snaží nedělat chyby a hru dovedou do pozice, kde mat dát nelze. Proto má například zápas o titul mistra světa 14 partií a při nerozhodném stavu se hrají ještě dodatečné partie.

Remíza může nastat v několika případech:

1. Dohoda. Hráč může soupeři nabídnout remízu a ten ji může přijmout, nebo odmítnout. Opakovat nabídku ve stejné partii se nepovažuje za slušné, i když to řád turnaje obvykle nezakazuje.
2. Nedostatek materiálu. Situace, kdy ani jeden ze soupeřů nemůže dát mat. Například když na šachovnici zůstanou dva králové a jezdec, nebo libovolný počet střelců na polích jedné barvy.
3. Trojí opakování pozice. Pokud se stejné postavení figur zopakuje třikrát nebo víckrát, končí partie remízou – na žádost jednoho z hráčů nebo rozhodnutím rozhodčího, podle řádu turnaje. Nejčastějším příkladem je věčný šach.
4. Pat. Situace, kdy hráč nemůže podle pravidel táhnout žádnou ze svých figur. Například černým zůstal na šachovnici jen král, ale každý jeho tah by vedl na pole napadené bílými figurami. Přitom černý král v šachu není. Pat znamená remízu.
5. Pravidlo 50 tahů. Pokud během 50 tahů po sobě nedojde k žádnému braní ani tahu pěšcem, je partie remízová – i když měl jeden z hráčů na šachovnici převahu. Podle současných pravidel končí partie v tomto případě na žádost jednoho z hráčů. Pokud takto uplyne 75 tahů, remíza nastává automaticky.

Jak dlouho trvá šachová partie

Amatéři často hrají šachy bez časového omezení, čas je ale pro hru velmi důležitý. Na profesionálních turnajích platí přísná pravidla časové kontroly a každou vteřinu měří speciální šachové hodiny. Délku partie přesto nelze předem odhadnout: hra může skončit po několika tazích, ale také trvat celé hodiny.

V šachu existují čtyři základní druhy časové kontroly:

1. Klasické šachy. Na prvních 40 tahů mají hráči dvě hodiny. Další časová kontrola se řídí řádem turnaje. Například se může přidat další hodina nebo 30 minut na dalších 20 tahů, případně se ke každému tahu připočítává několik minut.
2. Rapid neboli rychlé šachy. Každý hráč má na celou partii 10 minut až hodinu. Podle řádu turnaje může hráčům přibývat i dodatečný čas, například 10 sekund za každý tah.
3. Blesk. Každý hráč má na celou partii nejvýše 10 minut, bonusové sekundy za tah se mohou, ale nemusí přidávat. Oblíbená varianta je tři minuty na partii a dvě sekundy navíc za každý tah.
4. Bullet. Každý hráč má méně než tři minuty, a pokud se vůbec přidává čas, pak jen 1-3 sekundy za tah. Tato varianta vyžaduje maximálně rychlé rozhodování a nejrozšířenější je v online hře.

Šachové hodiny. Časová kontrola nedovolí zkušeným soupeřům donekonečna protahovat partii a nutí je rozhodovat se rychle a častěji útočit. Na dodržování času dohlíží speciální přístroj – šachové hodiny. V podstatě jde o dva časovače zapojené tak, že vždy běží jen jeden z nich.

Na začátku partie stiskne hráč s černými figurami tlačítko a spustí tím čas soupeři. Když bílý dokončí tah, stiskne své tlačítko, zastaví tím svůj čas a spustí odpočet soupeři. A tak dál: hráči mačkají tlačítko po každém tahu a ciferník ukazuje, kolik času každému zbývá.

Podle pravidel musí hráči mačkat tlačítko hodin stejnou rukou, kterou táhnou figurami.

Hodiny se častěji používají na turnajích, ale hodí se i v přátelských partiích. Pomohou hlídat čas a hře dodají napětí. Šachové hodiny bývají analogové i digitální a pro amatéry existují aplikace, které je nahradí, například Chess Clock a Club Clock.

Fáze hry. Šachová partie se obvykle dělí na tři hlavní fáze:

1. Zahájení. Začátek hry, kdy soupeři dělají první tahy a rozvíjejí na šachovnici připravenou strategii. Zahájení může mít pro partii rozhodující význam a mnohé oblíbené varianty mají dokonce vlastní jména.
2. Střední hra. Prostřední část partie, kdy se odehrávají hlavní události – útok a obrana, výměny a kombinace, kdy padá většina figur.
3. Koncovka. Závěr hry na šachovnici, která už je znatelně prázdnější. Hráči se snaží proměnit zbylé pěšce ve figury, král se začíná aktivněji pohybovat po šachovnici a hodnota každé zbývající figury roste.

Šachová etiketa

Šachy jsou náročná intelektuální hra, ve které je důležité soustředění a chyba může stát hodně. Proto mezi šachisty platí řada pravidel slušného chování během hry. Některá jsou nepsaná, za porušení jiných může přijít napomenutí nebo i trest, podle řádu turnaje.

Dotknuto – hráno. Nejznámější pravidlo, které platí i v přátelských partiích. Pokud se hráč dotkne své figury, musí s ní táhnout. Pokud se dotkne soupeřovy figury, musí ji vzít. Je proto lepší si rozhodnutí nejdřív promyslet a teprve pak sáhnout na šachovnici.

Puštěno – taženo. Pokračování předchozího pravidla: jakmile hráč táhne figurou a pustí ji, tah už změnit nelze. Dokud figuru drží v ruce, smí ji postavit na jiné pole, kam může táhnout. I tady se nevyplácí spěchat: i když je rozhodnutí hotové, můžete se na pár vteřin zastavit a ověřit si, že je manévr správný.

Hra jednou rukou. Každý tah v šachu se smí provést jen jednou rukou – i rošáda nebo braní soupeřovy figury. Hrát oběma rukama současně není dovoleno. Hodiny je třeba stisknout stejnou rukou, kterou byl proveden tah.

Nemožný tah. Za každý tah, který odporuje pravidlům, dostane hráč od rozhodčího napomenutí. Druhé takové napomenutí partii ukončí – hráč, který pravidla porušil, prohrává.

„Upravuji“. Pokud chce hráč na šachovnici upravit figuru nebo pěšce, smí to udělat jen ve svém tahu. Předem musí soupeře upozornit slovem „upravuji“.

Vzájemný respekt. Během hry se soupeř nesmí rušit gesty, slovy ani jiným způsobem. Šachy se obecně hrají mlčky. Také se nesmí začít táhnout, dokud soupeř nedokončil svůj tah a nestiskl hodiny.

Co je šachová notace

Nejúčinněji se šachy zlepšují samotným hraním, užitečné jsou ale i zkušenosti jiných, zvlášť pokud jde o profesionální šachisty. Důležité je také rozebírat odehrané partie, hledat v nich chyby a poučit se z nich. K tomu slouží šachová notace – systém zápisu partií pomocí kombinace písmen a číslic.

Dnes se obecně používá algebraická notace. Tahy se v ní zapisují pomocí standardního označení polí a figury velkými písmeny. Nejčastěji se používají zkratky anglických názvů figur, v české šachové literatuře a na turnajích se ale běžně setkáte i s českými písmeny.

Označení šachových figur v notaci

Název figury	Anglické označení	České označení
Král	K	K
Dáma	Q	D
Věž	R	V
Jezdec	N	J
Střelec	B	S
Pěšec	Nezapisuje se	Nezapisuje se

Každá položka šachové notace představuje jeden tah partie, který zahrnuje tahy obou hráčů. Standardní zápis se skládá z pořadového čísla tahu, označení figury, která táhne, a dvou polí – odkud a kam se pohybuje. Mezi poli se píše pomlčka, jde-li o obyčejný tah, a písmeno x, jde-li o tah s braním.

Notace má i několik doplňkových značek. Šach se označuje +, mat #. Nabídka remízy se zapisuje =. Vlastní značky mají i rošády: 0-0 pro malou a 0-0-0 pro velkou.

Několik příkladů pro lepší pochopení:

• 1. e2-e4 b7-b5. V prvním tahu bílý táhl pěšcem z pole e2 na e4 a černý z pole b7 na b5.
• 9. Nh4-f5 c7-c6. V devátém tahu se bílý jezdec přesunul z h4 na f5 a černý pěšec z c7 na c6.
• 22. Qf3-f6+ Ng8xf6. Ve 22. tahu dala bílá dáma šach králi tahem z pole f3 na f6. Černý se z šachu dostal tak, že dámu vzal jezdcem, který stál na g8.

Existuje také zkrácený zápis. Hlavní rozdíl je v tom, že se uvádí jen pole, na které figura táhne, bez výchozího pole. Pokud mohou na totéž pole táhnout dvě stejné figury, přidává se pro upřesnění jedna souřadnice, pokud možno sloupec. Při braní pěšcem se často uvádějí jen sloupce, například fe.

Výše uvedené příklady ve zkráceném zápisu:

• 1. e4 b5.
• 9. Nf5 c6 (česky 9. Jf5 c6).
• 22. Qf6+ Nxf6 (česky 22. Df6+ Jxf6).

Kde hrát šachy

Trénovat šachy je dnes velmi jednoduché a nemusíte kvůli tomu chodit do místního kroužku ani hledat soupeře mezi známými. Na internetu jsou desítky služeb, kde si můžete zahrát partii téměř bez čekání, sledovat cizí hry, studovat různé strategie nebo řešit šachové úlohy.

Chess.com

Nejpopulárnější šachový web s více než 100 miliony uživatelů. Soupeře pro partii s libovolnými pravidly tu najdete během vteřiny. Nejde jen o herního klienta, ale o plnohodnotnou šachovou komunitu. Můžete si tu přečíst aktuální zprávy a autorské články nebo si jen popovídat s podobně naladěnými lidmi.

Základní funkce webu jsou zdarma, s předplatným získáte přístup k dalším výukovým materiálům, videím, statistikám her a dalšímu obsahu.

Lichess

Bezplatný server pro online hru, který vytvořil šachový nadšenec a programátor Thibault Duplessis. Zvláštností webu je otevřený zdrojový kód. Díky tomu lze autorova řešení volně použít pro vlastní projekty nebo pomáhat platformu rozvíjet. Na Lichess najdete různé herní režimy, výukové funkce a žádnou reklamu.

FIDE Online Arena

Oficiální herní platforma Mezinárodní šachové federace. Od ostatních služeb se liší vlastním ratingovým systémem, který FIDE uznává. Uživatelé se také mohou účastnit turnajů a získávat virtuální trofeje. Ratingy a tituly jsou dostupné v rámci předplatného a zobrazují se v profilu hráče na webu federace – hráči se tak stávají součástí světové šachové komunity, aniž by vyšli z domu.

To nejdůležitější v kostce

1. Šachy jsou desková hra pro dvě strany: jedna hraje bílými figurami, druhá černými. Hlavním cílem je dát soupeři mat, tedy zajmout soupeřova krále a ochránit toho svého.
2. Hraje se na čtvercové šachovnici s 64 stejnými poli. Hráči po ní střídavě posouvají své figury a napadají soupeřovy.
3. Na začátku hry má každá strana osm pěšců a osm figur: krále, dámu a po dvou střelcích, jezdcích a věžích. Každá figura má vlastní pravidla pohybu a existuje i několik zvláštních tahů.
4. Podle možností každé figury se určuje její relativní síla. Střelec a jezdec jsou lehké figury, věž má vyšší hodnotu. Nejsilnější figurou je dáma, dvě věže jsou ale silnější. Hodnoty figur průběh hry neovlivňují, pomáhají však zvolit silnější tah a výhodnější výměnu.
5. Jedna šachová partie může trvat od několika minut po několik hodin. Na profesionální úrovni hráči jen zřídka dělají hrubé chyby, a proto existuje časová kontrola, která délku partie omezuje. V klasických partiích dostávají strany několik hodin, v rapidu do hodiny a v blesku do deseti minut.
6. Kromě pravidel samotné hry platí v šachu i řada omezení během partie. Například když se hráč dotkne figury, musí s ní táhnout. Figurami se táhne a hodiny se mačkají jednou rukou.
7. Nejlepší způsob, jak se v šachu zlepšit, je hrát a rozebírat vlastní i cizí partie. S prvním pomohou specializované weby a aplikace, kde můžete zdarma hrát proti počítači i skutečným lidem podle různých pravidel. Pro druhé budete potřebovat znalost šachové notace – jednotného systému zápisu partií se všemi tahy a braním figur.

Přečtěte si také

• Jednoduché změny
• Hortenzie latnatá
• Na dřevo, plyn, biopalivo nebo elektřinu